Myšlenka o ochraně kopyt přibitými pásky kujného železa je stará již šestnáct století. Předešlé pokusy s jinými hmotami zklamaly (kůže, lýko apod. ). V současné době se opět vynořují pokusy nahradit kujné železo jinými hmotami. Pro rovinné dostihy se již osvědčily hliníkové podkovy i na travnaté dráze a na tartanové dráze je možno použít i podkovy nylonové.              
Kopytní rohovina zdravých a dobře živených koní naroste za měsíc zhruba o 1 cm. Rohovina stěny kopytní narůstá ze škáry (pučnice

kůže) na korunce a formuje se v rohovinu lístkovou, rohové chodidlo narůstá ze škáry chodidlové a formuje se v rohovinu rourkovou. Na chodidle v místě, kde se stýká rohovina lístková s rohovinou rourkovou, je asi 2 mm široký proužek nepigmentované rohoviny, zvané bílá čára, která má pro podkování velký význam. Podkovák zaražený dovnitř od bílé čáry způsobí takzvané zakování, to je zranění nebo zhmoždění škáry kopytní, což má za následek kulhání. Škáru kopytní může

zhmoždit (otlačit) také podkovák, který je size zaražen vně od bílé čáry, vyšel však z rohové stěny příliš vysoko nebo se v rohové stěně ohnul dovnitř a tlačí. Každé zranění nebo zhmoždění škáry kopytní je velmi nebezpečné, léčení jeho následků může trvat i několik týdnů.
Úhel přední části stěny kopytní s vodorovnou podložkou tvoří u předního kopyta zhruba 45°, u zadního kopyta 50 - 55°. Je-li úhel menší, mluvíme o kopytu ostroůhlém, je-li větší, jde o kopyto tupoúhlé, což nelze úpravou kopyt příliš změnit, protože tvar kopyta je podmíněn profilem kostního podkladu, tedy úhlem kostí kopytních. Další odchylkou je těsné kopyto, které má které má hrany patkové od sebe vzdálenyméně než 1/5 chodidlového okraje. Těsné kopyto vzniká přílišným seřezáváním nebo hnilobou střelky a může vést ke kulhání, způsobeném vleklým zánětem škáry kopytní. V počátečním stadiu lze léčit těsné kopyto podkováním pantoflicí s rameny vně vyhnutými od vodorovné roviny, pohybem koně v měkké půdě, popřípadě kopytními řezy. Plné kopyto má chodidlo rovné , které není klenuté nahoru. V nejhorším stupni má koopyto vypuklé dolů. Plné kopyto se nedá změnit v kopyto normální. Vyžaduje speciální kování, aby kůň mohl vykonávat alespoň tažnou práci v kroku.

používá k doléčení končetiny po kopytních operacích, musí umět provádět podle pokynů zvěrolékaře kopytní řezy nejrůznějšího druhu, např. při zkostnatění chrupavek kopytních. Mistr svého oboru umožní speciálním kováním používat k práci koně se schvácenými kopyty, i koně s loketními boulemi nebo i špánkem. nedocenitelná je péče podkováře o kopyta rostoucích hříbat.
Péčí o kopyto koně prospíváme jeho zdraví a prodlužujeme jeho použitelnost v práci. K mazání kopyt se používají k tomu určené mazání, ale hodí se každý nedráždivý tuk např. rybí tuk, čistou vazelínu popř. směs rybího tuku s vazelínou v poměru 1:3. Nikdy nepoužíváme minerální oleje, které dráždí kůži na korunce. Před kováním a po velké práci je dobře dát do kopyta náboj (vložku), aby rohovina zůstala vláčná. Jako náboj se hodí dobře namočená cihlářská hlína, někde se používá také kravské lejno. Velice důležité je také mazání kopyt ještě nakovárně po podkování, když je rohovina ztvrdlá po připalování podkovy.
Vysychání kopyta zamezujeme zamazáváním dírek po starých podkovácích kopytním tmelem, který si připravují podkováři z včelího vosku a kalafuny.
Většinu koní koveme na kovárně "za tepla", temperamentnější koně dostihové nebo sportovní je možno podkovat za "studena" v boxech.